Sociální a komunikační dovednosti
Studie naznačují, že může pomoci zlepšit sociální dovednosti a komunikaci (verbální i neverbální).
Taneční a pohybová terapie (DMT) je psychoterapeutický přístup, který využívá pohyb a tanec jako hlavní nástroj k propojení mysli a těla. Pomocí kreativního pohybu mohou děti, včetně těch s PAS, symbolicky vyjadřovat své vědomé i nevědomé pocity a prožitky. Tento přístup vychází z myšlenky, že tělo a mysl jsou neoddělitelně spojeny a že pohyb může pomoci zpracovat emoce a zlepšit sebepojetí.
Ačkoli některé studie naznačují, že DMT může podporovat pohodu dětí s PAS, je důležité vědět, že její účinnost zatím není jednoznačně vědecky prokázána. Mnoho studií má metodologické nedostatky, a proto je tento přístup považován spíše za rozvíjející se, s omezenou vědeckou evidencí.
Využívá kreativní pohyb a tanec k propojení mysli a těla, podpoře sebevyjádření a psychologického růstu, s důrazem na autonomii dítěte.
Pro děti a dospívající s PAS, cílí na zlepšení sociálních dovedností, komunikace, emočního projevu, empatie a snížení úzkosti.
Rodiče jsou zapojeni hlavně jako zdroj informací pro hodnocení pokroku. Někdy se mohou účastnit sezení pro podporu dítěte.
Studie naznačují, že může pomoci zlepšit sociální dovednosti a komunikaci (verbální i neverbální).
Jedna studie ukázala, že taneční intervence může podpořit funkční nezávislost dítěte v oblasti komunikace a sociálního porozumění.
Výsledky jsou smíšené. Některé studie popisují snížení stereotypního chování, jiné to nepotvrzují. Celkově však může přispět ke snížení autistických projevů.
Výzkumy naznačují, že DMT může mít pozitivní vliv na motorické a psychomotorické dovednosti, a to konzistentněji než v jiných oblastech.
Sezení jsou přizpůsobena dítěti, využívají hravé aktivity a techniky jako zrcadlení pohybu. Často jsou polostrukturovaná, což znamená, že kombinují vedení terapeuta s vlastní iniciativou dítěte. Mohou probíhat ve fázích, od navázání pocitu bezpečí po rozvoj tělesného uvědomění. Intenzita a délka terapie se liší podle potřeb dítěte.
Terapii vede kvalifikovaný taneční a pohybový terapeut, který může spolupracovat s dalšími odborníky (např. ergoterapeutem). Role rodiny je často spíše v poskytování informací pro hodnocení pokroku. Někdy se rodiče mohou přímo účastnit sezení, aby podpořili zapojení dítěte.
Jedná se o rozvíjející se přístup. Jeho účinnost zatím nebyla dostatečně ověřena v kontrolovaných vědeckých studiích a existující výzkumy mají metodologické nedostatky.
Hlavní výzvou taneční a pohybové terapie je, že navzdory dlouholeté praxi stále chybí dostatek kvalitních vědeckých důkazů, které by její účinnost jednoznačně potvrdily. Výzkum je považován za počáteční a existující studie často trpí metodologickými nedostatky, jako jsou malé počty účastníků nebo chybějící kontrolní skupiny, což ztěžuje zobecnění výsledků. Při zvažování této terapie je proto důležité mít realistická očekávání a vnímat ji spíše jako doplňkovou metodu podporující pohodu a sebevyjádření dítěte.
Pohyb a tanec mohou být pro dítě s PAS přirozenou cestou k vyjádření emocí a navázání neverbálního spojení s okolním světem.