Komunikační dovednosti
Neexistují kvalitní vědecké důkazy, které by potvrzovaly zlepšení komunikačních schopností díky této terapii.
Kraniosakrální terapie
Kraniosakrální terapie (CST) je jemná manuální metoda vycházející z osteopatické filozofie. Její zastánci věří v existenci tzv. kraniosakrálního rytmu, který má být tvořen pulzací mozkomíšního moku. Předpokládají, že jemnou manipulací lebečních kostí a dalších částí těla mohou tento rytmus ovlivnit a napravit jeho údajné poruchy, čímž by mělo dojít k obnovení rovnováhy nervového systému.
Je však důležité vědět, že teoretické základy této metody (existence a možnost ovlivnění kraniosakrálního rytmu) jsou považovány za biologicky nepravděpodobné a vědecky vyvrácené. V odborné komunitě proto není považována za léčbu založenou na důkazech.
Základní princip
Vychází z předpokladu existence tzv. kraniosakrálního rytmu (pulzace mozkomíšního moku), který se terapeut snaží jemnou manipulací normalizovat.
Pro koho je vhodná?
Poskytovatelé ji nabízejí pro široké spektrum potíží, včetně PAS, s cílem zlepšit chování, kognitivní funkce a obnovit rovnováhu nervového systému.
Role rodiny
Rodina zajišťuje účast dítěte na terapii a poskytuje zpětnou vazbu terapeutovi ohledně pozorovaných změn.
Klíčové principy metody
-
Existence kraniosakrálního rytmu: Základní, avšak vědecky neprokázaný předpoklad, že mozkomíšní mok pulzuje v specifickém, hmatatelném rytmu.
-
Jemná manuální manipulace: Terapeut používá velmi lehký dotek (často popisovaný jako váha mince) k údajné detekci a korekci omezení v tomto rytmu.
-
Obnovení rovnováhy: Cílem je normalizovat proudění tekutin a pohyb membrán v centrálním nervovém systému, což má vést k celkovému zlepšení jeho funkce a navození relaxace.
-
Holistický přístup: Metoda vychází z osteopatické filozofie a vnímá tělo jako propojený systém, kde odstranění blokád v jedné části může pozitivně ovlivnit celek.
Na co se metoda zaměřuje?
Vědecké studie neprokázaly účinnost kraniosakrální terapie u dětí s PAS v žádné z klíčových oblastí. Pozorované změny jsou připisovány placebo efektu nebo jiným nespecifickým faktorům.
Sociální dovednosti
Neexistují kvalitní vědecké důkazy o tom, že by tato terapie zlepšovala sociální interakci nebo jiné sociální dovednosti.
Emoční regulace / Chování
Ačkoli rodiče někdy popisují uklidňující efekt, neexistují spolehlivé důkazy, že by terapie měla specifický vliv na emoční regulaci nebo problémové chování.
Kognitivní schopnosti
Neexistují vědecké důkazy o tom, že by kraniosakrální terapie měla jakýkoli vliv na kognitivní funkce.
Jak vypadá typická terapie?
Průběh a intenzita
Terapie probíhá vleže na lehátku. Terapeut používá velmi jemný dotek (často přirovnávaný k váze mince) na různých částech těla, zejména na hlavě, křížové kosti a podél páteře. Snaží se údajně nahmatat a ovlivnit tzv. kraniosakrální rytmus a uvolnit případná omezení. Často se postupuje podle specifického protokolu (např. 10 kroků podle Upledgera). Jedno sezení trvá obvykle kolem 45 minut a doporučuje se absolvovat sérii sezení, často jednou týdně. Terapeuti někdy uvádějí, že změny mohou být patrné již po několika prvních sezeních.
Role terapeuta a rodiny
Terapii provádí certifikovaný kraniosakrální terapeut, často s původním vzděláním v osteopatii, fyzioterapii nebo masážích. Terapeut provádí samotnou manuální techniku. Role rodiny spočívá v zajištění účasti dítěte a poskytování zpětné vazby terapeutovi o pozorovaných změnách, které jsou však považovány za subjektivní a vědecky neprůkazné.
Informace o vědecké podloženosti
Tento přístup není vědecky podložený. Odborná komunita jeho používání nedoporučuje z důvodu nedostatku důkazů o účinnosti a biologické nepravděpodobnosti jeho teoretických základů.
Co je dobré zvážit?
Hlavním problémem kraniosakrální terapie je naprostá absence kvalitních vědeckých důkazů, které by potvrzovaly její účinnost u autismu nebo jakéhokoli jiného stavu. Teoretické principy, na kterých je založena (existence a možnost ovlivnit kraniosakrální rytmus, pohyblivost lebečních kostí u dospělých a dětí), jsou považovány za biologicky nepravděpodobné a vědecky vyvrácené. Diagnostická metoda – nahmatání rytmu – je považována za nespolehlivou.
Systematické přehledy vědecké literatury opakovaně docházejí k závěru, že metoda nepřináší prokazatelné výhody nad rámec možného placebo efektu (uklidnění díky jemnému doteku a relaxačnímu prostředí). Studie, které naznačují pozitivní výsledky, mají typicky nízkou metodologickou kvalitu a vysoké riziko zkreslení. Odborné organizace zabývající se autismem tuto metodu nedoporučují a někteří odborníci ji označují spíše za „systém víry“ než za medicínskou praxi.
Kraniosakrální terapie je založena na vědecky vyvrácených principech a neexistují spolehlivé důkazy o její účinnosti pro léčbu autismu.