Otevřená terapie autismu (O.T.A.)

Otevřená terapie autismu (O.T.A.) je metoda, která vznikla v českém prostředí s cílem podpořit vývoj dítěte prostřednictvím intenzivního tréninku rodičů. Pro rodiče, kteří hledají dostupné řešení, představuje příslib aktivní role a naděje. Přístup je v odborné komunitě předmětem diskuse, která se týká jeho vědeckého ověření a metodologické podloženosti.

Klíčovým principem je posílení dovedností rodiče, který se učí s dítětem denně opakovat krátká interakční cvičení. Ačkoliv autorka metody deklaruje pozitivní účinky, odborné evaluace poukazují na metodologické otázky dostupných studií, které zatím neumožňují jednoznačně potvrdit, co přesně je příčinou uváděných zlepšení. Diskutována je také její nejasná pozice v systému zdravotních a sociálních služeb.

Základní princip

Behaviorální trénink rodičů založený na principech neuropsychoterapie a teorie attachmentu. Cílem je opakovaným nácvikem interakcí podpořit vývoj mozku dítěte.

Pro koho je vhodná?

Metoda je určena primárně pro děti v raném věku (typicky 1,5–3 roky) s rizikem nebo symptomy PAS, které mají středně závažné projevy.

Role rodiny

Rodič je považován za hlavního a jediného terapeuta. Po zaškolení se od něj očekává, že bude cvičení provádět s extrémní intenzitou (až 10-12 hodin denně).

Klíčové principy metody

Vysoká frekvence cvičení: Jádrem metody je velmi časté (20–30x denně) opakování krátkých, specifických cvičení zaměřených na sdílenou pozornost, oční kontakt či ukazování.
Využití videotréninku (VTI): Pro nácvik rodičovských dovedností a posílení pozitivních interakcí se využívá metoda videotréninku.
Individuální plán: Pro každou rodinu je sestaven individuální „Traject plán“, který definuje cíle a postupy.
Stimulace nových synapsí: Deklarovaným cílem je, že opakovaná stimulace podporuje vznik nových nervových spojení v mozku dítěte.

Na co se metoda zaměřuje?

Sociální dovednosti

Autorské studie uvádějí zlepšení v sociálních aspektech, jako je sociální zapojení, reciprocita a reakce dítěte na hlas rodiče.

Komunikační dovednosti

Metoda se zaměřuje na komunikaci jako takovou, ale dle studií nemá přímý vliv na rozvoj mluvené řeči.

Emoční regulace / Problémové chování

Výsledky jsou nejednoznačné. Metoda si klade za cíl učit rodiče zvládat emoční přetlaky dítěte, ale studie neprokázaly vliv na repetitivní chování.

Adaptivní chování a soběstačnost

Důkazy jsou pouze anekdotické; uvádí se, že některé děti jsou po absolvování schopny navštěvovat běžnou MŠ bez asistenta.

Jak vypadá typická terapie?

Průběh a intenzita

Jádrem metody je extrémně intenzivní stimulace v domácím prostředí, kterou provádí rodič. Po zaškolení se očekává, že rodič s dítětem opakuje krátká cvičení (např. oční kontakt, ukazování) velmi často, až 20-30krát denně, což může celkově zabrat 10-12 hodin denně. Role terapeuta je omezená na nízký počet konzultací (3-5 na začátku) v průběhu přibližně dvou let.

Role terapeuta a rodiny

Rodič je v této metodě považován za hlavního a jediného terapeuta. Odborník (terapeut O.T.A.) plní pouze roli školitele a konzultanta na začátku a v průběhu terapie. Celá tíha a odpovědnost za provádění stimulace leží na rodiči.

Informace o vědecké podloženosti

Tento přístup není vědecky podložený. Odborná komunita jeho používání nedoporučuje z důvodu nedostatku důkazů o účinnosti nebo přítomnosti rizik.

Co je dobré zvážit?

Odborná diskuse o metodě O.T.A. se soustředí především na potřebu dalších, nezávislých vědeckých studií. Dosavadní publikované práce, které pocházejí od autorky metody, zatím nebyly nezávisle replikovány a jejich metodologický design (např. chybějící kontrolní skupiny) neumožňuje jednoznačně potvrdit účinnost samotné metody. Předmětem diskuse je také interpretace některých neurovědeckých konceptů a vysoké nároky, které metoda klade na rodiče, jež staví do role hlavního garanta úspěchu.

O.T.A. je prezentována jako neinvazivní metoda, která staví rodiče do hlavní role terapeuta a slibuje efektivní ranou intervenci s nízkými nároky na kapacitu odborníků.