Delfínoterapie

Terapie za asistence delfínů (Delfínoterapie) je přístup, který využívá interakci s delfíny jako hlavní motivační nástroj. Často vychází z behaviorálních principů, kdy delfín slouží jako silná pozitivní odměna za splnění terapeutického úkolu, nebo je naopak terapie založena na volném, emocionálně-zážitkovém principu.

Tento koncept je však v příkrém rozporu s vědeckou realitou. Mezi odborníky panuje široká shoda, že tato metoda postrádá jakékoli platné důkazy o účinnosti. Existující studie jsou považovány za metodologicky natolik chybné, že jejich výsledky nelze brát vážně.

Základní princip

Využívá touhu dítěte po interakci s delfínem jako silnou odměnu (pozitivní posilovač) ke zvýšení pozornosti a motivace plnit terapeutické úkoly.

Pro koho je vhodná?

Poskytovatelé ji často nabízejí pro extrémně široké a nespecifické spektrum diagnóz, včetně autismu, poruch učení nebo epilepsie.

Role rodiny

Role rodiny spočívá v zapsání dítěte do programu, jeho financování a často v poskytování subjektivního hodnocení pokroku.

Klíčové principy metody

Princip pozitivního posilování: Nejčastější vysvětlení je, že delfín slouží jako extrémně silná odměna. Dítě je motivováno splnit terapeutický úkol (např. v komunikaci), aby mohlo interagovat se zvířetem.
Emocionálně-zážitkový princip: Jiné programy se nesoustředí na úkoly, ale na volnou, nestrukturovanou interakci. Cílem je silný pozitivní a radostný zážitek z kontaktu se zvířetem ve vodním prostředí.
Biofyzikální hypotéza: Existuje také kontroverzní a vědecky nepodložená teorie, že ultrazvuk vydávaný delfíny má přímý léčebný účinek na mozek a nervový systém člověka.

Na co se metoda zaměřuje?

Komunikační dovednosti

Poskytovatelé tvrdí, že terapie může zrychlit nárůst jazykových dovedností a pozornosti dítěte.

Sociální dovednosti

Zastánci metody uvádějí, že terapie pomáhá posilovat sociální interakci a zlepšovat jádrové symptomy autismu.

Problémové chování

Proponenti také deklarují, že metoda vede ke snížení stereotypního chování a stabilizaci emočního stavu.

Jak vypadá typická terapie?

Průběh a intenzita

Průběh terapie není standardizovaný. Obvykle zahrnuje sérii sezení (např. 16 lekcí po 30 minutách) rozložených do několika týdnů. Může mít podobu buď strukturovaného behaviorálního tréninku, kdy je interakce s delfínem (dotek, plavání) odměnou za splnění úkolu, nebo podobu volné, zážitkové interakce se zvířetem.

Role terapeuta a rodiny

Terapii vede trenér delfínů nebo terapeut. Role rodiny spočívá primárně v zapsání a financování programu, který je spojen s extrémně vysokými náklady. Rodiče jsou také často žádáni, aby poskytovali subjektivní hodnocení pokroku svého dítěte před terapií a po ní.

Informace o vědecké podloženosti

Tento přístup není vědecky podložený. Odborná komunita jeho používání nedoporučuje z důvodu nedostatku důkazů o účinnosti nebo přítomnosti rizik.

Co je dobré zvážit?

Hlavní kritikou je naprostý nedostatek spolehlivých vědeckých důkazů. Studie, které existují, mají vážné metodologické chyby a nedokážou odlišit údajný efekt delfína od jiných faktorů, jako je nové a stimulující prostředí, intenzivní pozornost terapeutů nebo silné očekávání rodičů (placebo efekt). Odborné organizace metodu důrazně nedoporučují. Je spojena s extrémně vysokými náklady, které mohou rodině odčerpat zdroje na ověřené terapie, a nese etická rizika spojená s držením divokých zvířat v zajetí a bezpečností účastníků.

Marketing této metody se často opírá o emotivní zprávy rodičů a stírá rozdíl mezi odbornou terapií a nákladnou turistickou atrakcí.