S2C (Spelling to Communicate / Hláskování)

Metoda Spelling to Communicate (S2C), v českém prostředí známá jako hláskování, je postavena na předpokladu, že jedinci bez funkční řeči mohou mít vnitřní jazykové kompetence. Cílem metody je pomoci odhalit tyto předpokládané schopnosti čtení a psaní za asistence takzvaného komunikačního a regulačního partnera, který poskytuje podporu.

Tento přístup je předmětem zásadní odborné diskuse. Pro rodiče představuje příslib nové formy komunikace, zatímco mnohé odborné organizace poukazují na nedostatek vědeckých důkazů a nevyřešenou otázku autorství sdělení – tedy zda zprávu tvoří dítě, nebo asistující partner.

Základní princip

Přístup je založen na předpokladu o „nesouladu mozku a těla“ a „předpokládání kompetence“, tedy že nemluvící osoba již má plně rozvinuté jazykové schopnosti.

Pro koho je vhodná?

Metoda je propagována pro nemluvící nebo minimálně mluvící jedince, především s PAS, u kterých se předpokládá plná vnitřní jazyková kompetence.

Role rodiny

Metoda vyžaduje trvalou přítomnost a aktivní fyzickou i verbální podporu vyškoleného facilitátora, kterým je často rodič.

Klíčové principy metody

Předpokládání kompetence: Základní předpoklad, že nemluvící osoba má plné kognitivní a jazykové schopnosti, i když to nemůže prokázat.
Nácvik motoriky: Terapie se dle zastánců zaměřuje primárně na nácvik motorických dovedností potřebných k ukazování na písmena, nikoli na výuku čtení a psaní.
Trvalá facilitace: Přítomnost a podpora „komunikačního a regulačního partnera“ (CRP) je považována za nezbytnou součást celého procesu.

Na co se metoda zaměřuje?

Komunikační dovednosti

Zastánci tvrdí, že metoda odemyká skryté schopnosti čtení a psaní. Odborné studie, které testovaly autorství sdělení, však tyto přínosy nepotvrdily.

Emoční regulace

Proponenti uvádějí, že řešení „nesouladu mozku a těla“ vede ke zlepšení fyzické i emoční regulace, což ale nebylo vědecky prokázáno.

Jak vypadá typická terapie?

Průběh a intenzita

Terapie probíhá tak, že vyškolený asistent (facilitátor) poskytuje fyzické, gestické a slovní nápovědy, aby vedl ruku uživatele při ukazování na písmena na tabulce. Cílem nácviku je údajně zlepšení motorických dovedností, nikoli výuka gramotnosti. Implementace je často finančně náročná, vyžaduje drahé workshopy a cestování.

Role terapeuta a rodiny

Metoda vyžaduje trvalou přítomnost a aktivní podporu vyškoleného facilitátora, kterým je často rodič. Důraz je kladen na nácvik motoriky ze strany uživatele a poskytování podpory ze strany facilitátora.

Informace o vědecké podloženosti

Tento přístup není vědecky podložený. Odborná komunita jeho používání nedoporučuje z důvodu nedostatku důkazů o účinnosti nebo přítomnosti rizik.

Co je dobré zvážit?

Odborná komunita se shoduje, že pro tuto metodu chybí vědecká platnost. Klíčové mezinárodní organizace (jako ASHA) její používání důrazně nedoporučují, protože je považována za variantu dříve vyvrácené facilitované komunikace (FC). Hlavním tématem odborné diskuse je nevyřešená otázka autorství – není vědecky prokázáno, že zprávy píše dítě, a nikoli asistující partner, který vede jeho ruku. Panují také obavy, že tato metoda brání rozvoji skutečně nezávislé komunikace a je spojena s etickými riziky.

S2C je prezentována jako metoda, která má nemluvícím jedincům umožnit zapojit se do smysluplných konverzací odemčením jejich předpokládaných, ale skrytých schopností číst a psát.