Funkční komunikace (Žádosti)
Metoda je vysoce účinná pro nácvik zahájení komunikace a žádání o věci. Paradoxně však většina dětí nemusí postoupit do pokročilejších fází, jako je komentování.
Výměnný obrázkový komunikační systém (VOKS) je českou adaptací mezinárodně známého přístupu PECS. Pro rodiny dětí s omezenou nebo chybějící verbální řečí představuje tato metoda konkrétní a okamžitě použitelný nástroj pro komunikaci. Často však bývá doprovázena obavou rodičů, zda zavedení obrázků nepotlačí případný rozvoj mluvené řeči.
Jádrem metody je naučit dítě funkčně komunikovat prostřednictvím systematické výměny obrázků za požadovanou věc nebo aktivitu. Důraz je kladen na to, aby dítě samo a spontánně komunikaci iniciovalo, místo aby jen reagovalo na pokyny. Přestože je základní princip (PECS) považován za vědecky podložený, odborná diskuse poukazuje na to, že mnoho uživatelů zůstane u základních fází (žádání o věci) a nepostoupí ke složitější komunikaci, jako je například komentování děje.
Behaviorálně založený systém, kde se dítě učí iniciovat komunikaci tím, že fyzicky předá obrázek požadované věci komunikačnímu partnerovi.
Pro děti s omezenou nebo chybějící mluvenou řečí. Vstupní požadavky jsou minimální – nevyžaduje oční kontakt ani schopnost napodobovat.
Role rodiny je klíčová, rodiče jsou vnímáni v pozici ko-terapeuta. Modely zapojení zahrnují edukaci, přímé koučování a reflexivní praxi s cílem podpořit aplikaci dovedností v přirozeném prostředí.
Metoda je vysoce účinná pro nácvik zahájení komunikace a žádání o věci. Paradoxně však většina dětí nemusí postoupit do pokročilejších fází, jako je komentování.
Důkazy o tom, že VOKS/PECS přímo podporuje rozvoj mluvené řeči, jsou slabé a rozporuplné. Je však prokázáno, že její používání rozvoji řeči nebrání.
Terapie postupuje podle šesti přesně daných fází – od výměny jednoho obrázku až po skládání vět. Důležité je vytvořit pro dítě co nejvíce komunikačních příležitostí v průběhu celého dne (manuál doporučuje 30-40 příležitostí denně). Prostředí je často upravováno tak, aby dítě bylo motivováno si o věci říkat (např. preferované hračky jsou z dohledu, ale z dosahu).
V raných fázích nácviku jsou často potřeba dvě dospělé osoby – jedna jako komunikační partner a druhá jako fyzický pomocník, který vede ruku dítěte. Rodiče jsou klíčoví pro přenos dovedností do domácího prostředí a zajištění dostatečné frekvence nácviku. Praxe však ukazuje, že udržení správných postupů a intenzity může být pro rodiče náročné bez trvalé odborné podpory.
Tento přístup je považován za vědecky podložený. Jeho účinnost byla prokázána v řadě kvalitních studií.
Hlavní kritikou je, že metoda je omezená téměř výhradně na nácvik žádostí a mnoho dětí se nedostane k pokročilejším fázím, jako je komentování. Protokol může být v některých fázích pro dítě příliš náročný, což může učení paradoxně zpomalit. Výzkum také ukazuje, že dovednosti naučené pomocí VOKS/PECS se často nepřenášejí do jiných prostředí nebo na jiné lidi bez dalšího cíleného nácviku a mohou vymizet po ukončení odborné podpory.
VOKS/PECS je efektivní a snadno implementovatelný systém, který dětem s nízkými vstupními dovednostmi umožňuje rychle se naučit funkčně žádat o věci.