Sociální dovednosti
Některé studie uvádějí zlepšení v sociální interakci, očním kontaktu a sociabilitě, i když jiné oblasti (např. délka sociálního zapojení) se výrazněji nemění.
Ústřední myšlenkou Son-Rise programu je princip, že místo snahy přimět dítě k účasti ve světě dospělých by se rodiče měli nejprve plně ponořit do světa dítěte. Právě tato filozofie hlubokého propojení skrze bezpodmínečné přijetí oslovuje mnohé rodiny hledající alternativu k direktivním přístupům. Tento koncept je však v praxi konfrontován s vážnými obavami týkajícími se extrémní časové a finanční náročnosti, psychické zátěže pro rodinu a nedostatku vědeckých důkazů.
Program, který vyvinuli rodiče pro svého syna, využívá techniku tzv. „připojování se“ (joining), kdy dospělí napodobují specifické chování dítěte, dokud samo spontánně nezačne interakci. Navzdory své popularitě panuje odborný konsenzus, že Son-Rise postrádá vědecké důkazy, které by jeho účinnost potvrzovaly. Odborná literatura upozorňuje na pochybnosti o původní diagnóze syna zakladatelů a na eticky problematické naznačování „zázračného vyléčení“.
Vývojový přístup vedený dítětem, založený na bezpodmínečném přijetí. Dospělý následuje motivaci dítěte a připojuje se k jeho chování, aby navázal kontakt.
Propagována pro velmi širokou skupinu od dětí (od 18 měsíců) až po dospělé, s různými diagnózami včetně PAS, PDD, ADHD a dalších neurologických poruch.
Jedná se o domácí program, kde jsou rodiče považováni za hlavní terapeuty. Vyžaduje jejich extrémní časové zapojení a manažerské dovednosti při organizaci týmu.
Některé studie uvádějí zlepšení v sociální interakci, očním kontaktu a sociabilitě, i když jiné oblasti (např. délka sociálního zapojení) se výrazněji nemění.
Některé studie popisují nárůst používání gest a sociálního orientování, avšak vliv na verbální chování nebyl prokázán jako klinicky významný.
Důkazy jsou nejednoznačné. Jedna studie našla pozitivní efekt na smyslové a kognitivní vnímání, ale rodičovské zprávy o herních a akademických dovednostech jsou smíšené.
Výsledky jsou nekonzistentní. Rodiče uvádějí dovednosti sebeobsluhy (např. nácvik na toaletu) jak mezi oblastmi pokroku, tak mezi oblastmi, kde pokrok nenaplnil očekávání.
Důkazy jsou neprůkazné. Studie neprokázaly vliv na zdraví a fyzické chování. Rodiče opět uvádějí smíšené výsledky ohledně stereotypního a problémového chování.
Son-Rise je domácí program, který vedou primárně rodiče. Doporučená intenzita je extrémně vysoká, až 40 hodin týdně, i když v praxi rodiny zvládají spíše kolem 20 hodin. Terapie probíhá ve speciálně upravené herně bez rušivých vlivů. Rodiče mají také za úkol organizovat a školit tým dobrovolníků, kteří jim s péčí pomáhají.
Rodiče jsou považováni za nejlepší a hlavní terapeuty. Program klade velký důraz na jejich aktivní roli a manažerské schopnosti. Odborníci či certifikovaní terapeuti Son-Rise programu slouží spíše jako školitelé a konzultanti.
Tento přístup není vědecky podložený. Odborná komunita jeho používání nedoporučuje z důvodu nedostatku důkazů o účinnosti nebo přítomnosti rizik.
Son-Rise program čelí silné kritice odborné komunity kvůli nedostatku vědeckých důkazů a bývá označován za pseudovědecký. Existují také pochybnosti o validitě existujících studií kvůli možnému střetu zájmů autorů. Program klade na rodiny extrémní časové a organizační nároky a pro některé rodiny může být jeho implementace spojena spíše s negativními dopady a psychickou zátěží.
Son-Rise program oslovuje rodiny svým důrazem na bezpodmínečné přijetí, víru v potenciál dítěte a následování jeho vlastní motivace.